Manifestovat nebo nechat plynout? Pochopení „odevzdání se“ je životní gamechanger.
Každý z nás se již setkal s přístupem, že věci/ okolnosti/ životní možnosti atd. si můžeme manifestovat. Setkali jsme se s přístupem, když se na svá přání a chtění zaměříme, pečlivě si je vydefinujeme a řádně v mysli představíme, tím si je doslova přivoláme. Je mnoho motivátorů, kteří sami na své životní cestě demonstrují, jak se jim manifestace daří, co všechno dokázali a jak jsou umní v komunikaci s „Vesmírem“, který vyslechne jejich přání i nároky a následně vše splní a naplní podle představ. Máte takovou zkušenost? Dostali jste vždycky vše, co jste si přáli? Funguje vám vaše manifestace?
Nebo je to vlastně trochu jinak, protože k vám přišlo něco úplně jiného, co jste si vůbec nepřáli a časem jste zjistili, že to bylo to nejlepší, co se vám mohlo stát?
Často si přejeme a manifestujeme, ale věci i okolnosti se vyvinou podle svého. Vyvinou se svojí vlastní cestou. Manifestace má bezesporu své kouzlo a může fungovat, ale jednoho dne narazíme na její skleněný strop.
Nakonec se nám totiž stane jen to, co potřebujeme.
A stane se to jako výraz Milosti, protože vše se děje pro naše největší dobro.
Co kdybychom si jen tak vyzkoušeli, jaké to je, když nemanifestujeme a necháváme věci svému vlastnímu bytí. Můžeme to vyzkoušet jen na chvíli, ať nemáme pocit, že jsme se vzdali nebo rezignovali.
Zkusme na pár dní jen vše pozorovat, stát se svým vlastním pozorovatelem. Pozorovatelem myšlenek, chtění i tužeb bez posuzování, bez hodnocení, že věci a okolnosti mají mít nějakou povahu, nějakou hodnotu, že přece musí nějak vypadat, že musí mít určitou kvalitu. Zkusme na chvíli vyzkoušet, jaké to je, když pustíme otěže a jen jsme.
Zkusme se tím otevřít působnosti zevnitř – síle, která není v našich rukou, nevychází z naší mysli.
Zkusme se zkrátka odevzdat, zkusme to, alespoň na chvilku a zažijme tu proměnu. Dejme tomu šanci a zažijme, co jsme nečekali.